Tuto rozprávku máme slyšeti o podvodnících a jiné oklamávajících. Noční zloděj, všed jednoho času do nějakého domu, aby v něm kradl, i trefil na psa. Kterémuž, když ho uhlédal, chleba podával, aby na něj neštěkal, ale aby utichl a lehl. I slyšeti, že by ten pes měl k tomu zlodějovi promluviti: "Dáváš-li mi tento chléb pro milosti, čili že mne podvesti chceš, aby[s] to odnesl, čímž pán můj, já i všeckna čeleď v domu živi jsme, tehda mi to pověz? Poněvadž mi nyníčko chléb dáváš, míníš-li mi potom také dávati, kdyby[s] vynesl, což by v domu bylo? A nebo chceš-li nade mnou lítost míti, když bych hlad trpěl? Já nechci, aby mí tento chléb hrdlo mé zacpati měl, aby jazyk můj mlčeti měl a mně všecku milost potratiti; ale chciť já proti tobě stěkati, pána i všecku čeleď ze sna probudíti a oznámiti, že v domě zloděj jest. Nebť já tímto tvým přítomným chlebem pohrdám a budoucí dobré raději přemejšlím; protož preč hned odejdi, anebť já štěkati budu a tebe oznámím." O jak přeostražitý tento pes jest, kterýž nechce pro chléb oklamán býti, ani svého pána milostí ztratiti.
Na tuto báseň mají žroutové pamatovati, kteříž prohodují a prožerou všecko, kdež co mají.