Často se stává, že péče veliká a starost konec dobrej béře, a veliká bolest a úzkost v smích se obracuje. Jakož i tato báseň o tom svědectví vydává.
Hora jedna, těhotná jsouci, když porodití měla, velice křičela, sobě stejskala a těžce dychtěla, hrozně řičeci a naříkajíci tak velmi, že všecka ta krajina zvuk její slyšela a z toho velice zarmoucena byla, a všickni se obecně báli a na mysli zmámeni byli pro velikej hřmot její a hluk. Po tom pak převelikém stonání a naříkání porodíla myš. A hned to porození rozestříno a rozhlášeno bylo po vší té zemi, a kteříž se byli leklí, zase se posilnili, a z toho nic nebylo, čehož očekávali, a ta jejich bázeň obrácena jest v žert.