Sup ukázal se, jako by chtěl světiti den narození svého. I zval k sobě množství ptactva k večeři, a když přišlo, všel mezi ně, a dveře zavřev po sobě, jedl je jedno po druhém.
Tato báseň napomíná ty, kteříž domnívají se, že by na radost šli, a že by v takovém vojště ležeti měli, kdež by všeho bez nedostatku bylo. A často někdo domnívá se, že by ke dvoru jel, aneb na posvícení: přijda pak zase domův, uhlédá, že od dvoru byl odjel, z domu svého když byl vyjel.