Mladí vésti se mají, staří těžce vedeni bývají.
Hospodář jeden svévolného maje syna, kterýž vždycky toliko po lehkých ženách se toulal a řídko doma bejval, i rozhněvav se ten hospodář, kázal služebníky své pro něho bíti, pravě jiím tuto báseň:
Byl jeden sedlák, ten svázal k jednomu jhu anebo spřežení vola a tele. Tele pak vdycky házelo a skákalo, trkalo a bilo tak dlouho, až s sebe jho dolů svrhlo. Když pak náramně tuze vola bilo, řekl sedlák: Já jsem vás ne proto v hromadu spřáhl, abyste dělali, ale že jsem chtěl toto mladé tele podlé tebe okrotiti, neb jakž koho rohy nebo nohama udeří, má kamením a kyjmi uházeno a ubito býti, že toho má odležeti."
Tím učil služebníky, kterak syna vésti mají, protože by byl jim od něho poručen, oni pak že by toho zanedbávali.