O nečisté frejířce a o mládenci od Ezopa báseň tato položena jest. Neb nestydaté ženy lstmi svými a chytrostmi muže k sobě přitrhují.
Jedna frejířka, mnohé k své vůli připravivši, nalezla mládence jednoho, kteréhož častěji k sobě vábila a nabízela nežli jiné, pro jeho dary. On také lehkomyslně se k ní měl, po své vůli ji (pro dary, kteréž od něho brala) maje.
Jednoho pak času řekla k němu, pochlebujíci mu: "Můj najmilejší, ty znáš víru mou, také víš, že jich velmi mnoho o mne stojí a podvolují se; chtějíce mí veliké dary dáti, ale ty jsi srdci mému nade všecky najvzácnější, neb já jsem tvá jedíné pro to, aby[s] ty můj byl", Mládenec pamatoval, jak jest mnohdykrát liše a neupřímně s ním byla, odpověděv jí krátkou myslí, řekl: "Mně srdečně milá a mé utěšení, já jsem také na tebe laskav, ne proto, že bych pomněl, aby ty[s] mi víru zachovati měla, ale proto, že se ke mně přívětivě máš a mne obveseluješ. I žádám za dary své tvůj býti, aby[s] ty má, pokudž dary béřeš, byla."
Tak sobě s obou stran zaplatili milost, kterážto na slovích záležela a těmi toliko tvrzena byla. Však takovejmi slovy sprostní často podvedeni bývají.