Jest obecné to přísloví: S mocnějším sebe netovaryš a své věci v dobré míře postavíš. O tom jest taková rozprávka.
Vlk, koza a ovce stovaryšili se se lvem, aby spolu na lov do jedné stráni táhli. A uhonivše jelena, na čtvero jej rozdělili. Potom řekl lev: První díl proto beru, že jsem lev a nad všemi zvířaty král. Druhý díl ; proto jest můj, že silnější jsem nežli vy. A třetí proto chci míti, že jsem toužeji běžel nežli z vás kdo. A čtvrtého kdo se dotkne, hned jsem mu nepřítelem." A tak ten nevěrný a lichý lev tyto tři odhádal od dílův jejich a sám všecky pobral.
Tato rozprávka všecky lidi napomíná, aby se tovaryšstva sebe mocnějšího varovali.
Tu báseň Crinitus v novém latinském překládání z řečí řecké pokládá o lvu, voslu a lišce. A když vosel z rozkázání lvova, což ulovili, na tré rozdělil, proto se velmi lev na vosla rozhněval, a škřípě zuby, rozkázal lišce děliti. A liška hned všecko v jednu hromadu složila a lvu přivlastnila. I líbílo se to lvu, tak že se vzeptal, kdo by ji tím obyčejem děliti učil? A ona odpověděla, že "nebezpečenství, v kterémž vosel stál, to mne naučilo". A tak ta báseň oznamuje, že ten šťastný jest, kdož se cizím nebezpečenstvím kaje.