Muže moudrého rada nemá se nikterakž potupovati. Tomu tato fabule učí.
Času podletního, když mnozí ptáčkové se veselí a hnízda svá přikrejvají, pokrmův řeřabin a listíčka požívají, uhlídali ptáčníka, pospolu jsouce, an mu oči plačí, a píšťalku svou an sobě strojí a vějice lpem povlačuje a po stromích a dříví je rozstrkuje. I řekli sprostně vespolek podlé bláznovství svého: "O jak dobrotivého člověka vidíme tuto při nás, pro velikou dobrotu jeho k nám oči mu pláčí, a slzy mu dolů od ních padají, když na nás hledí." Však jeden mezi nimi byl chytřejší nežli jiní, kterémuž ptáčníkův lsti výborně dobře známy byly, vlasiny, šklony, pletky, pomče, lpy a jiné nástrahy; ten řekl k nim.- "O vy sprostní, nevinní ptáci, leťte a utíkajte daleko od lsti tohoto nevěrného ptáčníka, a varujte se ho, jáť napomínám vás, abyste svých křídel peří v bezpečné povětří odnesli a uletěli. Chcete-li pak pravdu poznati, pozorujtež pilně skutkův jeho a uhlédáte, jakž jen jednoho svou lstí pochytí, ihned mu hlavu strhne anebo ho udáví a do mošny své jej schová."
Tato báseň učí, abychom rady moudrých nepotupovali, neb se často stává, že skrze jednoho člověka radu veliké množství vysvobozeno bejvá.