Bajka o žábě a volu - 5.0 out of 5 based on 1 review
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 5.00 (1 Hodnoceni)

 

Nuzní, když se v své mysli pozdvihnou, domnívajíce se, že by mocným podobni býti mohli, takoví padají a pro svou vysokou mysl zkažení bývají, jakož tato rozprávka oznamuje.

 

Žába, vidoucí vola na pastvě, sama u sebe myslila: "Kdyby[s] ty také svou svraskalou kůži rozdula a roztáhla, mohla by[s] dobře tak veliká býti, jako jest ten vůl." A počavši se nadýmati, vzeptala se žáběte, řkouci: "Zdá-liť se, že tak veliká jsem jako ten vůl?" Žábě odpovědělo: "Nikoli". A ona opět ještě více se nadula, řkoucí: "Již-li?" Žábě odpovědělo, že žádného podobenství není. A po třetí se naduvši, rozpukla se a umřela.

 

Z tohoť ono obecné přísloví pošlo: "Nepříliš se nadejmaj, aby se[s] nerozpukl", to jest: "Nemáš býti pyšným a vysokomyslným, nebť sobě tebe nic vážiti nebudou."

Share

Ezopovy bajky

Go to top
JSN Boot template designed by JoomlaShine.com