Bajka o rysu a sedláku - 3.0 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 3.00 (2 Hodnoceni)

Poutníkom a přes pole pracujícím máme dobrotiví a lítostiví býti a nuznejm odpustiti, neboť přijde ten čas, že jedenkaždý skutek podlé zasloužení odplatu vezme. Jakož tato báseň svědčí.

 

Nevinný rys upadl v jámu. Zvěděvše to sedláci, jedni ho palicemi bili, druzí se dívajíce, smáli se. Někteři proti těm byli, a jím za zlé měli, že by to nevinné zvíře bili, řkouce.- "Máte nevinnému odpustiti, kterýž žádného ničímž neurazil." A těmi slovy vysvobodili to zvíře od smrti. Když se pak večer přiblížil, šel jedenkaždý do domu svého, domnívajíce se, že by ten rys od velikého bití v noci umříti měl. Ale on okřáv, vyskočil ven z jámy a sám se vysvobodil, a pospíchal s strachem k obydlí svému. Po nevelikém času rozpomenul se rys na křivdu a na potupu, kteráž se mu byla od sedlákův stala. I šel, zapálen jsa hněvem do toho kraje, kdež mu se ta křivda byla stala, a hubil jím ovce, rozháněl pastejře a vztekal se na ty sedláky, kteříž ho bili, a všeckno hanebně kazil, čehož jediné mohl dojíti. Sedláci v starosti byli a rádi by byli tu škodu snesli, kdyby toliko sebou bezpečni býti mohli. I řekl k ním rys krátkou a pokornou myslí: Já dobře pamatuji, kteří mne palicemi bili, kteří na mne kamením házeli, kteří se mnou zle nakládali, kteří se na mne utíkali a kteří mí chleba podávali. Já jsem pak přišel, abych se již nad těmi pomstil, kteříž o mé bezhrdlé stáli."

 

Tuto báseň mají zlí, nevěrní a změtení lidé slyšeti, aby jinejch lidí netrápili a nesužovali.

Share

Ezopovy bajky

Go to top
JSN Boot template designed by JoomlaShine.com