Mládenec jeden dosti pěkný míval své potěšení a kratochvíli s kočkou, a hraje s ní, laskav byl na ni. Potom prosil bohyně Venuše, aby ji obrátila v pannu. I slitovala se Venus nad žádostí toho mládence a obrátila tu kočku v utěšenou děvečku. Pro jejížto krásu mládenec milostí velmi zapálen byl k ní, tak že ji s sebou domů vedl. A když již v komoře byli, Venus chtěla pokusiti, zda by také s životem obyčeje a povahy své změnila, i pustila k ní myš. Ta pak mladá paní, nepamatující se, v jakém by již stavu byla, ani na komoru, v kteréž byla, vstavši za myší běžela a snísti ji chtěla. Bohyně, rozhněvavši se, v první způsobu kočičí zase ji obrátila a její přirození jí navrátila.
Báseň znamená, že zlí lidé, ačkoli místo a stav změní, však proto obyčejů svých nezjinačí, neb zvyklost má velikou sílu a moc, jakož Cicero a Virgilius praví, že veliká jest věc něčemu od mladosti přivyknouti, a což komu přirození dalo, toho žádnej odjíti nemůž.