Velmi škodné jest, když kdo svého ochránce a opatřitele preč vydá. O tom nám Ezop v této fabuli vypravuje.
Vlci a ovce spolu váleli, a žádná strana svého ustoupiti nechtěla. Však ovec bylo mnoho a psy měly na pomoc. I poslali vlci posly své k ovcím, žádajíce míru a pokoje. Pokoje jsou došli a s obou stran přísahou vysoce se zavázali, však pod vejmínkou, aby najlepší přátelé, strážní, byli v rukojemství toho přátelství zastaveni. A tak sprostné ovce zastavily psy své v rukojemství, od kterýchžto měly ochraňovány býti. A vlci zastavili ovcím svá vlčata, a tak ten pokoj přísahou a rukojměmi jest stvrzen. Potom pak brzo, když se ten pokoj stal a krátký čas držán byl, počala ta vlčata skučeti a teskniti. Slyšíce to staří vlci, domnívali se, že by se jim od ovcí křívda dála, shromáždivše se, s mocí přišli a ovce vinili, že by pokoj na jejich dětech zrušili. I roztrhavše ovce, beze vší překážky je sežrali, neb jsou ovce pomocníky své a ochránce od sebe preč vydali.
Protož hleď každej přátel sobě zachovati.