Jest obecné to přísloví: S mocnějším sebe netovaryš a své věci v dobré míře postavíš. O tom jest taková rozprávka.
Vlk, koza a ovce stovaryšili se se lvem, aby spolu na lov do jedné stráni táhli. A uhonivše jelena, na čtvero jej rozdělili. Potom řekl lev: První díl proto beru, že jsem lev a nad všemi zvířaty král. Druhý díl ; proto jest můj, že silnější jsem nežli vy. A třetí proto chci míti, že jsem toužeji běžel nežli z vás kdo. A čtvrtého kdo se dotkne, hned jsem mu nepřítelem." A tak ten nevěrný a lichý lev tyto tři odhádal od dílův jejich a sám všecky pobral.
Tato rozprávka všecky lidi napomíná, aby se tovaryšstva sebe mocnějšího varovali.
Tu báseň Crinitus v novém latinském překládání z řečí řecké pokládá o lvu, voslu a lišce. A když vosel z rozkázání lvova, což ulovili, na tré rozdělil, proto se velmi lev na vosla rozhněval, a škřípě zuby, rozkázal lišce děliti. A liška hned všecko v jednu hromadu složila a lvu přivlastnila. I líbílo se to lvu, tak že se vzeptal, kdo by ji tím obyčejem děliti učil? A ona odpověděla, že "nebezpečenství, v kterémž vosel stál, to mne naučilo". A tak ta báseň oznamuje, že ten šťastný jest, kdož se cizím nebezpečenstvím kaje.
Ezop o nevinném a proti tomu o zlobivém a zjevném křivdáři tuto rozprávku pokládá.
Vlk a beran, oba dva žízniví jsouce, přišli k potoku, aby pili. Vlk pil z potoku daleko nahoře, a beran dole. Uhlédav pak vlk berana, řekl k němu: "Vždycky mi, když piji, kalíš vodu." Trpělívý beránek řekl: "Kterak bych já tobě kalil vodu, poněvadž od tebe ke mně teče?" Vlk jakoby se zarděl, že mu beran pravdu pověděl, i řekl: "A co mi laješ?" Odpověděl beran: "Já tobě nic nelaji." Tu opět řekl vlk: "Před půl létem též mi otec tvůj dělal." Beran řekl: "Já jsem ještě toho času na světě nebyl, aniž jsem ještě se byl narodil". Opět vlk řekl: "Pole jsi mi mé tak pokazil a pohubil svým pasením a příštikováním, že zpustlo." Beránek aneb jehně řeklo: "Jakž to může býti, však ještě nemám žádných zubův." I rozhněvav se vlk, řekl: "Ačkoli já tvejch důvodův a vejmluv zrušiti nemohu, však proto chci sobě z tebe čistou kolací udělati". A pochytiv tichého beránka, roztrhav jej, snědl ho.
Vyznamenání
Touto rozprávkou Ezop ukazuje a vysvědčuje, že u nepravých a křivdomluvných žalobníků rozum a pravda žádného místa nemají. Takových vlků mnoho se nalézá.
Kohout hraba se a hledaje sobě v hnoji potravy, nalezl perlu, kterážto na neslušném místě ležela. K níž řekl takto: "O předrahá věci, jakž tak hanebně v hnoji a v lajních ležíš? Kdyby tebe některý lakomec nalezl, jak s převelikou radostí tebe by pochytil, a ku první okrase a vážnosti tvé tebe by přivedl. Ale já nalezši tebe tak na mrzkém místě ležící, raději bych byl něco jiného nalezl, čímž bych se poživiti mohl, neb ani já tobě, ani ty mně se nehodíš."
Rozprávky vyznamenání
Tuto rozprávku Ezop těm rozpráví, kteříž, když jej čtou, nerozumějí moci a užitku perly této, a medu s kvítí jako včeličky sbírati neumějí, neb těm takovým Ezop k čítání užitečný není