Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Žádný nemá všetečně tovaryšův se přidržeti, při kterýchž by nevěru poznal. O tom praví tato fabule.

Dva tovaryši spolu přes hory vandrovali i přes oudolí, na tom zůstavše, kdyby se jednomu kterému co přihodilo, že se mají věrně podlé možnosti zastati, a jeden druhého že nemá v nižádné potřebě opouštěti. Když pak tak spolu rozmlouvali, v rychlosti přišel nedvěd a proti nim v cestu se bral. A hned v tu chvíli odskočil jeden tovaryš na dřevo a vylezl na ně, což mohl najvejše. Druhej, vida, že nedvědu ujíti nemůž, lehl na zemi a nehnul nohou ani rukou, a také nedejchal, rovně jako by umrlý byl. Nedvěd, jsa lačen, pospíchal k němu, a sem i tam jím vrtě koulel, zda by sebou hnul, a přičiniv svá usta k jeho, činichal, zda by duch jeho počíti mohl. A když žádné teplosti přirozené při něm: nečil (neb jeho oudové strachem a uzkostí bylí zstydli a horkosti přirozené kosti jeho pozbyly), domníval se, že by byla nějaká smrdutá mrcha. Kdež pak nedvěd od přirození nerád mrchy jí, i odšel, nechav toho tovaryše zdravého, beze všeho urazu, a zas se do brlohu svého navrátil. Když pak již odšel a ti tovaryškové již sebou bezpečnější byli, i slezl ten, kterýž byl na dřevě, zase dolů, a přišed k tovaryši svému, řekl k němu: "Prosím tebe, pověz mi, coť ten nedvěd v ucho pošeptal kdyžs tak dlouho pod ním u velikém strachu ležel?" Odpověděl ten tovaryš a řekl: "Mnohému rozličnému umění mne naučil a toto mi zvláštní naučení dal, na kteréž já nebohý tovaryš s pilností mám pamatovati. To jest toto: Vdycky se mám nevěrného tovaryšstva varovati, a když z jednoho nebezpečného vandru vyklécím, abych se zlehka zase veň nepouštěl ani nedával." A tak se rozešli a s tím jeden od druhého rozdělili.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Mládenec jeden dosti pěkný míval své potěšení a kratochvíli s kočkou, a hraje s ní, laskav byl na ni. Potom prosil bohyně Venuše, aby ji obrátila v pannu. I slitovala se Venus nad žádostí toho mládence a obrátila tu kočku v utěšenou děvečku. Pro jejížto krásu mládenec milostí velmi zapálen byl k ní, tak že ji s sebou domů vedl. A když již v komoře byli, Venus chtěla pokusiti, zda by také s životem obyčeje a povahy své změnila, i pustila k ní myš. Ta pak mladá paní, nepamatující se, v jakém by již stavu byla, ani na komoru, v kteréž byla, vstavši za myší běžela a snísti ji chtěla. Bohyně, rozhněvavši se, v první způsobu kočičí zase ji obrátila a její přirození jí navrátila.

Báseň znamená, že zlí lidé, ačkoli místo a stav změní, však proto obyčejů svých nezjinačí, neb zvyklost má velikou sílu a moc, jakož Cicero a Virgilius praví, že veliká jest věc něčemu od mladosti přivyknouti, a což komu přirození dalo, toho žádnej odjíti nemůž.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Člověk jeden s divým mužem v přátelství všedše, spolu jídali. A když člověku zima bylo, ruce přičině k ustom, dejchal sobě na ně. Divý muž se ho otázal, pro kterou by příčínu to dělal? Odpověděl člověk: "Ruce sobě pro zimu ohřívám." Po malé chvílí potom, když jemu teplé jídlo přínesli, člověk, příčiniv je sobě k ustom, chladil, dajmaje na ně. I otázal se ho opět divý muž, pro kterou by příčínu to dělal? On řekl: "Jídlo sobě chladím." Přijav to k sobě divý muž řekl: "A já od této chvíle zbavuji se tvého přátelství, poněvadž z jedněch oust studenost i horkost vyvodíš."

Báseň znamená, že se máme varovati přátelství, u kohož jest vrtkavé mysli hnutí.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Někteří nevážní a ničemní, ježto za nic nestojí, a sami se velebí. Jakož v této fabuli Ezop o tom vypravuje.

Blecha vandrovala přes pole, vlezši do jednoho tlumoka, kterýž velbloud na sobě nesl, aby s ním šla, a kdež mínila, dovandrovala. I domnívala se, že by tím lepší býti měla, že by na takovém zvířeti jela. Když pak již byl večer, a na hospodu přijeli, sskočila blecha dolů s velblouda před nohy jeho a řekla: "Ssednu ale dolů, abych tě více neobtěžovala." I řekl velbloud k bleše: "Já děkují Bohu, že tebou kusa obtížen nejsem, ani také tím, žes odešla, nic mi lehčeji není."

Tu báseň ti pamatovati mají, kteříž větším a mocnějším ani k užitku ani ke škodě nejsou, avšak proto mnoho o sobě drží.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Slova se mají skutkem dokázati. O tom vypravuje tato fabule.

Člověk a lev hádali se spolu, kdo by z nich silnější byl, a pro takové hádání hledali dokázání. I vedl člověk lva nad jeden hrob, na kterejmž na tabuli namalováno bylo, kterak člověk lva přemáhá a zabíjí, a tu mu okázal, jaký by jeho úmysl byl. K tomu lev odpověděl: "To jest od člověka namalováno, ale kdybych já uměl malovati, namaloval bych, kterak lev člověka zamordoval. A přesto pod se mnou na plano, kdež obyčej jest se potkávati, tu já tobě právě toho dokáži." A když tam přišli, ukázal mu lev skutečně, že mnohem silnější jest než člověk. A tak zamordoval ho a řekl: "Malované vysvědčení není dostatečné k dokázání pravdy; teď znáš po skutku, že silnější jsem nežli ty."

Tato fabule oznamuje, že premované lži snadno od pravdy přemoženy bejvají.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

řihází se často, že menší, nižší, větší a vyšší pomlouvají. Jakož tato fabule praví.

Tré kozlat vidělo starého kozla utíkati a báti se. I posmívali se jemu, že by strašlivý a bázlivý byl. K nimž starý kozel řekl: "O vy ničemní a nerozumní, kdybyšte věděli, proč já utíkám a proč se bojím, neposmívali byste se mně."

Takť se často přihází, že obecný, bláznový člověk moudřejšího v některé věci pomlouvá a jemu se posmívá, ježto, kdyby jí vyrozuměl, řekl by, že dobře udělal, a jeho by moudrost schválil.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Zlejm lidem nikdá věřeno býti nemá. O tom slyš tuto fabuli.

Vlk navštívil vosla v nemoci, a dotýkaje se těla jeho, tázal se, kde by ho bolelo? Odpověděl mu vosel: "Kdežkoli se mne dotkneš, tu mne najvíce bolí."

Z toho se rozuměti má, že zlejm se věřiti nemá, ačkoli přívětivě se ukáží a pěkné řeči podadí, však proto jed pod srdcem mají a škoditi žádají.