Bajka o lišce a o hroznech - 3.0 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 3.00 (2 Hodnoceni)

Liška běžela mimo vinný vysoký keř, a vidouci, že na něm hrozny zralé visí, zachtělo se jí jích. I hledala rozličných cest, jak by těch hroznův dojíti mohla, s rozbížkou i s doskokem. Ale tak jsou vysoko byli, že jich nikterakž dojíti nemohla. A porozuměvši tomu, že nic nezpůsobí, odtud preč běžela, a obrátila své pokoušení a k těm hroznům chtivost v radost, řkouci: "Však jsou ti hroznové ještě kyselí, protož já jich jísti nechci, ač bych jich proto dojíti mohla." Tato báseň znamená, že muž moudrý má se tak ukázati, jako by toho nechtěl ani žádostiv toho byl, čehož míti nemůže.

Bajka o kolčavě a o myších - 3.3 out of 5 based on 3 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 3.33 (3 Hodnoceni)

Jedenkaždý člověk tak se má řediti v skutcích svých, aby rozumem toho dovedl, čehož životem a rukou dovésti nemůž. Jakož nám tato fabule anebo báseň ukazuje.

 

Kolčava tak se velmi zstarala, že myší honiti nemohla, ani za nimi běhati. I vymyslila lstivou cestu, aby nepotřebovala za nimi běhati, a skryla se pod mouku, kdež obyčejně myši pokrmů svých hledaly a po tmě se tloukly, aby tu bez práce mohla myši lapati. I přišly bídné myši, o té lsti nic nevědouce, a tak lapány byly jedna po druhé od kolčavy. Naposledy přišla stará myš, kteráž rozličné lsti a chytrosti již věděla a jak živa byla, poznala pasti, dráty, vosidla a jiné lsti k lapání myší vymyšlené. I porozuměvši zlému a lstivému nálezu kolčavy, řekla k ní: "Ty vábíš k sobě nevinné myši a žířeš je, ale mne svým šibalstvím a chytrostí nepolapíš, nebť jsem všecky lsti poznala, kteréž by koli proti nám mohly vymyšleny býti."

Bajka o vlku, o pastýři a o myslivci - 4.0 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.25 (2 Hodnoceni)

Lidé, kteříž pěkných a lahodných řečí podávají a při tom nevěrní jsou, takoví těžce hřeší v srdcích svých, a touto fabulí se oznamují.

 

Vlk, jsa hnán od myslivce, utekl do jedné jeskyně. A porozuměv tomu, že by od pastýře vidín byl, prosil ho, aby outok jeho zamlčel a nepravil, kde by se skryl. K tomu ho napomínal o naději, kterouž by k dobrému štěstí míti mohl, že mu povědíti chce, toliko aby příčinou nebyl jeho bezhrdlí. A přes to, že nikdá toho myslivce ničímž neurazil ani mu čím uškodil, a za to že by přisáhnouti směl. I řekl pastýř k vlku, že mu není potřebí se báti, a aby sebou bezpečen byl, že mu chce jinou cestu ukázati. Přišed pak myslívec, prosil pastýře, aby jemu ukázal, kam by se ten vlk poděl, a řekl: "Prosím tebe, neviděl-lis tu vlka? Mnedle, ukaž mi, kde jest." Řekl pastejř: "A já viděl, tam hyn běžel - okazuje mu na levou ruku - tam musíš za ním jíti." A očima mrkal, ukazuje mu k jeskyni, v kteréž se byl vlk schoval. I neporozuměv tomu jeho mrkání myslivec, šel, hledaje vlka, na levou ruku, jakž mu pastýř rukou ukazoval, a velmi za ním pospíchal. Když pak již myslivec odšel, řekl pastýř k vlkovi: "Jakť se to líbí? Učinil-liť jsem službu, že jsem tě neokázal?" Řekl zase vlk k pastýři: "Jazyku tvému já velmi děkuji, ale tvým falešným očím to vinšuji, aby pro svou zradu osleply."

Bajka o voslu a o lvu - 2.5 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 2.75 (2 Hodnoceni)

Mnoho jest těch, kteřížto domnívají se, že moudré a opatrné lidi křikem a žváním ustraší, jako ustrašují mdlé, sprostné a bázlivé. Kteroužto věc tato fabule anebo báseň vyznamenává.

 

Vosel jeden běžel přes pole ke lvu a řekl k němu: "Poďme spolu až na vrch této hory, tu já tobě ukáži, kterak jest mnoho zvířat, ježto se mne bojí." Zasmáv se lev jeho slovům, řekl: "Nu jděmež." A když přišli na vrch, stoje vosel podlé lva, počal hrubým, netrefným hlasem křičeti, jakož obyčej voslové mají. Slyšíce pak to lišky a zajícové, všickni prchali a utíkali. K tomu řekl vosel: "Pohlediž, jak mnoho jest, ježto se mne bojí." I řekl lev: "Tomuť já se nedivím, nebo tvůj křik mohl by mne samého přestrašiti, kdybych nevěděl, že by[s] vosel byl."

 

Tato fabule napomíná, že těm slušně se posmívati máme, kteříž, s nic býti nemohouce, neužitečnejmi slovy každého ustrašiti chtějí.

Bajka o rysu a sedláku - 3.0 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 3.00 (2 Hodnoceni)

Poutníkom a přes pole pracujícím máme dobrotiví a lítostiví býti a nuznejm odpustiti, neboť přijde ten čas, že jedenkaždý skutek podlé zasloužení odplatu vezme. Jakož tato báseň svědčí.

 

Nevinný rys upadl v jámu. Zvěděvše to sedláci, jedni ho palicemi bili, druzí se dívajíce, smáli se. Někteři proti těm byli, a jím za zlé měli, že by to nevinné zvíře bili, řkouce.- "Máte nevinnému odpustiti, kterýž žádného ničímž neurazil." A těmi slovy vysvobodili to zvíře od smrti. Když se pak večer přiblížil, šel jedenkaždý do domu svého, domnívajíce se, že by ten rys od velikého bití v noci umříti měl. Ale on okřáv, vyskočil ven z jámy a sám se vysvobodil, a pospíchal s strachem k obydlí svému. Po nevelikém času rozpomenul se rys na křivdu a na potupu, kteráž se mu byla od sedlákův stala. I šel, zapálen jsa hněvem do toho kraje, kdež mu se ta křivda byla stala, a hubil jím ovce, rozháněl pastejře a vztekal se na ty sedláky, kteříž ho bili, a všeckno hanebně kazil, čehož jediné mohl dojíti. Sedláci v starosti byli a rádi by byli tu škodu snesli, kdyby toliko sebou bezpečni býti mohli. I řekl k ním rys krátkou a pokornou myslí: Já dobře pamatuji, kteří mne palicemi bili, kteří na mne kamením házeli, kteří se mnou zle nakládali, kteří se na mne utíkali a kteří mí chleba podávali. Já jsem pak přišel, abych se již nad těmi pomstil, kteříž o mé bezhrdlé stáli."

 

Tuto báseň mají zlí, nevěrní a změtení lidé slyšeti, aby jinejch lidí netrápili a nesužovali.

Bajka o řezníku a o skopcích - 2.5 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 2.75 (2 Hodnoceni)

Kdež příbuzní nebo přátelé spolu v jednotě nejsou, tiť musejí zahynouti. Jakož to tato fabule svědčí.

 

Skopcové a kozlové, když shromážděni spolu byli, viděli, an řezník k nim jde. Ten, chodě mezi nimi, lapal a vybíral sobě, kteříž mu se líbíli. Tomu oni povolili a proti tomu se nezasadili. Vidouce pak, že jednoho z nich, svobodně vytáhše, zabijí, nic se pro to nebáli, než ještě bláznově vespolek mluvili: "Co jest nám do toho, že on toho pochytil, kteréhožť táhne, nechžť ho sobě táhne." A tak všeckny je zvytahoval až do posledního, a přišed k tomu, také jej vzal. I vece skopec k němu: "Spravedlivě se nám děje pro naši vinu, že všickni jeden po druhém od jediného zbiti budeme, ježto bychom byli mohli dobře bez toho býti, pospolu když jsme byli, a ty sám jediný mezi námi byl jsi, mohli jsme tě hlavami našimi až do smrti utrkati, a třebas ještě roztrkati, a tak bychom se byli o tvou vzteklost s tebou snesli."

 

Tato fabule učí jednotu i všeckno přátelství zachovati, kdož zlého chtějí uvarovati.

Bajka o jedli a o třtině - 2.5 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 2.75 (2 Hodnoceni)

Kteříž vysoké mysli jsou a nechtějí se svejm vyšším poddati, takovým se stává jako této jedli, kteráž se nechtěla k velikému povětří sehnouti. Podlé kteréž stála třtina a shýbala se, kolikrátžkoli málo větší větr byl. I řekla jedle k třtině: "Proč nestojíš ustavičně a stále, jako já stojím?" Odpověděla třtina.- "Proto, že já tak silná a mocná nejsem, jako jsi ty." I řekla jedle.- "To nyničky vyznáváš, že já silnější jsem nežli ty." Potom strhl se větší a silnější větr, i vyvrátil jedli a z kořene vytrhl ji. A třtina v své váze, vždy klátě se, zůstala.

 

Takť se stává vysokomyslným, aby svrženi jsouce a poníženi při rovném zůstali.

Bajka o ptáčníku a o ptácích - 2.0 out of 5 based on 3 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 2.17 (3 Hodnoceni)

Muže moudrého rada nemá se nikterakž potupovati. Tomu tato fabule učí.

 

Času podletního, když mnozí ptáčkové se veselí a hnízda svá přikrejvají, pokrmův řeřabin a listíčka požívají, uhlídali ptáčníka, pospolu jsouce, an mu oči plačí, a píšťalku svou an sobě strojí a vějice lpem povlačuje a po stromích a dříví je rozstrkuje. I řekli sprostně vespolek podlé bláznovství svého: "O jak dobrotivého člověka vidíme tuto při nás, pro velikou dobrotu jeho k nám oči mu pláčí, a slzy mu dolů od ních padají, když na nás hledí." Však jeden mezi nimi byl chytřejší nežli jiní, kterémuž ptáčníkův lsti výborně dobře známy byly, vlasiny, šklony, pletky, pomče, lpy a jiné nástrahy; ten řekl k nim.- "O vy sprostní, nevinní ptáci, leťte a utíkajte daleko od lsti tohoto nevěrného ptáčníka, a varujte se ho, jáť napomínám vás, abyste svých křídel peří v bezpečné povětří odnesli a uletěli. Chcete-li pak pravdu poznati, pozorujtež pilně skutkův jeho a uhlédáte, jakž jen jednoho svou lstí pochytí, ihned mu hlavu strhne anebo ho udáví a do mošny své jej schová."

 

Tato báseň učí, abychom rady moudrých nepotupovali, neb se často stává, že skrze jednoho člověka radu veliké množství vysvobozeno bejvá.

Ezopovy bajky

Go to top
JSN Boot template designed by JoomlaShine.com