Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Lépe se nevaditi, nežli bys potom měl toho litovati, když bys, chtě se pomstiti, nemohl. Jakož tato fabule svědčí.

Kůň a jelen svadili se a velikou nevoli spolu měli. Porozuměv pak kůň tomu, jak by jelen způsobnější byl ke všem věcem i k běhu rychlejší, života spanilého, rohy rozkladité maje a pěkně ozdobené, závistí přinucen jsa, šel k myslivci a řekl mu: "V tomto kraji jest spanilý jelen, že div na něj pohleděti; kdyby[s] jej zastřeliti aneb některak zabíti mohl, měl by[s] za dlouhý čas dosti zvěřiny a kůži, rohy i nohy za mnoho by[s] mohl prodati". Myslivec, zapáliv se žádostí k jelenu, řekl: "Jakž pak můžem toho jelena dojíti aneb ho uhoniti?" Odpověděl kůň: "Jáť chcí svou prací toho jelena najíti, jedno ty potom, vsedna na mne, když já se ho dohoním, zastřelíš neb zabiješ ho, a tak veseli budem." Kůň nalezši jelena v loži jeho, navrátil se zase k myslivci. A když se to stalo, vsedl myslivec na kůň a sehnal jelena s lože jeho. Potom tuze na koni za ním se hnal, jakž kůň vybosti mohl. Ale jelen dobře pamatoval na své přirozené naklonění, aby se hájil před lstí myslivce rychlýma nohama, těch užívaje, skákal, přes pole pospíchaje bez úrazu až do lesa, v kterémž sebou bezpečen byl. Když pak již ušel a kůň pro velikou práci všecken se upotil a ustav stál a odpočíval sobě, i řekl k myslivci: "Vidíš, že nemohu toho dovésti, což jsem se domníval, že bych mohl učiniti; protož ssedni dolů a jdi cestou svou a buď živ jako i prvé." K tomu odpověděl myslivec.- "Již nemáš svobody na potomní časy, aby[s] mohl sám, kamž by[s] chtěl, běhati, neb máš udidla v ústech, a já uzdu v ruce mé. Já ukládám tobě skoky a hejbání a ustavičnost stání vostruhami a žilou, a pod metlou a zprávou mou máš býti."

Tato báseň tresce ty lidi, kteříž o to usilují, aby jiným škodili, a proto sami sebe v nesnáz a povinnost jiným lidem podrobují.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Sup ukázal se, jako by chtěl světiti den narození svého. I zval k sobě množství ptactva k večeři, a když přišlo, všel mezi ně, a dveře zavřev po sobě, jedl je jedno po druhém.

Tato báseň napomíná ty, kteříž domnívají se, že by na radost šli, a že by v takovém vojště ležeti měli, kdež by všeho bez nedostatku bylo. A často někdo domnívá se, že by ke dvoru jel, aneb na posvícení: přijda pak zase domův, uhlédá, že od dvoru byl odjel, z domu svého když byl vyjel.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Muže moudrého rada nemá se nikterakž potupovati. Tomu tato fabule učí.

Času podletního, když mnozí ptáčkové se veselí a hnízda svá přikrejvají, pokrmův řeřabin a listíčka požívají, uhlídali ptáčníka, pospolu jsouce, an mu oči plačí, a píšťalku svou an sobě strojí a vějice lpem povlačuje a po stromích a dříví je rozstrkuje. I řekli sprostně vespolek podlé bláznovství svého: "O jak dobrotivého člověka vidíme tuto při nás, pro velikou dobrotu jeho k nám oči mu pláčí, a slzy mu dolů od ních padají, když na nás hledí." Však jeden mezi nimi byl chytřejší nežli jiní, kterémuž ptáčníkův lsti výborně dobře známy byly, vlasiny, šklony, pletky, pomče, lpy a jiné nástrahy; ten řekl k nim.- "O vy sprostní, nevinní ptáci, leťte a utíkajte daleko od lsti tohoto nevěrného ptáčníka, a varujte se ho, jáť napomínám vás, abyste svých křídel peří v bezpečné povětří odnesli a uletěli. Chcete-li pak pravdu poznati, pozorujtež pilně skutkův jeho a uhlédáte, jakž jen jednoho svou lstí pochytí, ihned mu hlavu strhne anebo ho udáví a do mošny své jej schová."

Tato báseň učí, abychom rady moudrých nepotupovali, neb se často stává, že skrze jednoho člověka radu veliké množství vysvobozeno bejvá.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Kteříž vysoké mysli jsou a nechtějí se svejm vyšším poddati, takovým se stává jako této jedli, kteráž se nechtěla k velikému povětří sehnouti. Podlé kteréž stála třtina a shýbala se, kolikrátžkoli málo větší větr byl. I řekla jedle k třtině: "Proč nestojíš ustavičně a stále, jako já stojím?" Odpověděla třtina.- "Proto, že já tak silná a mocná nejsem, jako jsi ty." I řekla jedle.- "To nyničky vyznáváš, že já silnější jsem nežli ty." Potom strhl se větší a silnější větr, i vyvrátil jedli a z kořene vytrhl ji. A třtina v své váze, vždy klátě se, zůstala.

Takť se stává vysokomyslným, aby svrženi jsouce a poníženi při rovném zůstali.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Kdež příbuzní nebo přátelé spolu v jednotě nejsou, tiť musejí zahynouti. Jakož to tato fabule svědčí.

Skopcové a kozlové, když shromážděni spolu byli, viděli, an řezník k nim jde. Ten, chodě mezi nimi, lapal a vybíral sobě, kteříž mu se líbíli. Tomu oni povolili a proti tomu se nezasadili. Vidouce pak, že jednoho z nich, svobodně vytáhše, zabijí, nic se pro to nebáli, než ještě bláznově vespolek mluvili: "Co jest nám do toho, že on toho pochytil, kteréhožť táhne, nechžť ho sobě táhne." A tak všeckny je zvytahoval až do posledního, a přišed k tomu, také jej vzal. I vece skopec k němu: "Spravedlivě se nám děje pro naši vinu, že všickni jeden po druhém od jediného zbiti budeme, ježto bychom byli mohli dobře bez toho býti, pospolu když jsme byli, a ty sám jediný mezi námi byl jsi, mohli jsme tě hlavami našimi až do smrti utrkati, a třebas ještě roztrkati, a tak bychom se byli o tvou vzteklost s tebou snesli."

Tato fabule učí jednotu i všeckno přátelství zachovati, kdož zlého chtějí uvarovati.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Poutníkom a přes pole pracujícím máme dobrotiví a lítostiví býti a nuznejm odpustiti, neboť přijde ten čas, že jedenkaždý skutek podlé zasloužení odplatu vezme. Jakož tato báseň svědčí.

Nevinný rys upadl v jámu. Zvěděvše to sedláci, jedni ho palicemi bili, druzí se dívajíce, smáli se. Někteři proti těm byli, a jím za zlé měli, že by to nevinné zvíře bili, řkouce.- "Máte nevinnému odpustiti, kterýž žádného ničímž neurazil." A těmi slovy vysvobodili to zvíře od smrti. Když se pak večer přiblížil, šel jedenkaždý do domu svého, domnívajíce se, že by ten rys od velikého bití v noci umříti měl. Ale on okřáv, vyskočil ven z jámy a sám se vysvobodil, a pospíchal s strachem k obydlí svému. Po nevelikém času rozpomenul se rys na křivdu a na potupu, kteráž se mu byla od sedlákův stala. I šel, zapálen jsa hněvem do toho kraje, kdež mu se ta křivda byla stala, a hubil jím ovce, rozháněl pastejře a vztekal se na ty sedláky, kteříž ho bili, a všeckno hanebně kazil, čehož jediné mohl dojíti. Sedláci v starosti byli a rádi by byli tu škodu snesli, kdyby toliko sebou bezpečni býti mohli. I řekl k ním rys krátkou a pokornou myslí: Já dobře pamatuji, kteří mne palicemi bili, kteří na mne kamením házeli, kteří se mnou zle nakládali, kteří se na mne utíkali a kteří mí chleba podávali. Já jsem pak přišel, abych se již nad těmi pomstil, kteříž o mé bezhrdlé stáli."

Tuto báseň mají zlí, nevěrní a změtení lidé slyšeti, aby jinejch lidí netrápili a nesužovali.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Mnoho jest těch, kteřížto domnívají se, že moudré a opatrné lidi křikem a žváním ustraší, jako ustrašují mdlé, sprostné a bázlivé. Kteroužto věc tato fabule anebo báseň vyznamenává.

Vosel jeden běžel přes pole ke lvu a řekl k němu: "Poďme spolu až na vrch této hory, tu já tobě ukáži, kterak jest mnoho zvířat, ježto se mne bojí." Zasmáv se lev jeho slovům, řekl: "Nu jděmež." A když přišli na vrch, stoje vosel podlé lva, počal hrubým, netrefným hlasem křičeti, jakož obyčej voslové mají. Slyšíce pak to lišky a zajícové, všickni prchali a utíkali. K tomu řekl vosel: "Pohlediž, jak mnoho jest, ježto se mne bojí." I řekl lev: "Tomuť já se nedivím, nebo tvůj křik mohl by mne samého přestrašiti, kdybych nevěděl, že by[s] vosel byl."

Tato fabule napomíná, že těm slušně se posmívati máme, kteříž, s nic býti nemohouce, neužitečnejmi slovy každého ustrašiti chtějí.