Bajka o supu a o jiných ptácích - 4.5 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.75 (2 Hodnoceni)

Sup ukázal se, jako by chtěl světiti den narození svého. I zval k sobě množství ptactva k večeři, a když přišlo, všel mezi ně, a dveře zavřev po sobě, jedl je jedno po druhém.

 

Tato báseň napomíná ty, kteříž domnívají se, že by na radost šli, a že by v takovém vojště ležeti měli, kdež by všeho bez nedostatku bylo. A často někdo domnívá se, že by ke dvoru jel, aneb na posvícení: přijda pak zase domův, uhlédá, že od dvoru byl odjel, z domu svého když byl vyjel.

Bajka o koni, o jelenu a o myslivci - 5.0 out of 5 based on 1 review
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 5.00 (1 Hodnoceni)

Lépe se nevaditi, nežli bys potom měl toho litovati, když bys, chtě se pomstiti, nemohl. Jakož tato fabule svědčí.

 

Kůň a jelen svadili se a velikou nevoli spolu měli. Porozuměv pak kůň tomu, jak by jelen způsobnější byl ke všem věcem i k běhu rychlejší, života spanilého, rohy rozkladité maje a pěkně ozdobené, závistí přinucen jsa, šel k myslivci a řekl mu: "V tomto kraji jest spanilý jelen, že div na něj pohleděti; kdyby[s] jej zastřeliti aneb některak zabíti mohl, měl by[s] za dlouhý čas dosti zvěřiny a kůži, rohy i nohy za mnoho by[s] mohl prodati". Myslivec, zapáliv se žádostí k jelenu, řekl: "Jakž pak můžem toho jelena dojíti aneb ho uhoniti?" Odpověděl kůň: "Jáť chcí svou prací toho jelena najíti, jedno ty potom, vsedna na mne, když já se ho dohoním, zastřelíš neb zabiješ ho, a tak veseli budem." Kůň nalezši jelena v loži jeho, navrátil se zase k myslivci. A když se to stalo, vsedl myslivec na kůň a sehnal jelena s lože jeho. Potom tuze na koni za ním se hnal, jakž kůň vybosti mohl. Ale jelen dobře pamatoval na své přirozené naklonění, aby se hájil před lstí myslivce rychlýma nohama, těch užívaje, skákal, přes pole pospíchaje bez úrazu až do lesa, v kterémž sebou bezpečen byl. Když pak již ušel a kůň pro velikou práci všecken se upotil a ustav stál a odpočíval sobě, i řekl k myslivci: "Vidíš, že nemohu toho dovésti, což jsem se domníval, že bych mohl učiniti; protož ssedni dolů a jdi cestou svou a buď živ jako i prvé." K tomu odpověděl myslivec.- "Již nemáš svobody na potomní časy, aby[s] mohl sám, kamž by[s] chtěl, běhati, neb máš udidla v ústech, a já uzdu v ruce mé. Já ukládám tobě skoky a hejbání a ustavičnost stání vostruhami a žilou, a pod metlou a zprávou mou máš býti."

 

Tato báseň tresce ty lidi, kteříž o to usilují, aby jiným škodili, a proto sami sebe v nesnáz a povinnost jiným lidem podrobují.

Bajka o starém lvu a o lišce - 5.0 out of 5 based on 1 review
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 5.00 (1 Hodnoceni)

Lev, jsa již stár, a síly první ani mocí nemaje, že sobě již honiti nemohl, i vymyslil lest a bílil se, jako by nemocen byl. Přicházela pak k němu zvířata jiná, aby ho jako krále v nemoci navštívila. I pojedl lev ta všeckna. Přišedši pak liška, aby také na něj pohleděla v nemoci jeho, stála před jeskyní, pozdravujíci ho, a nechtěla proto k němu přistoupiti. I optal se jí lev, proč by nechtěla k němu vjíti? Odpověděla liška: "Proto, že mnoho šlepějí vidím, kteréž k tobě obráceny jsou, a žádných, kteréž by od tebe odcházely."

 

Tak muž moudrý, hledě na jinejch neštěstí, má se škody varovati. Nebo k mocným lidem může se nižší a sprostný snadno přimísiti, ale škody a nevěry jest přetěžká věc mocí se vyvarovati.

Bajka o nemocném oslu a o vlku - 5.0 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 5.00 (2 Hodnoceni)

Zlejm lidem nikdá věřeno býti nemá. O tom slyš tuto fabuli.

 

Vlk navštívil vosla v nemoci, a dotýkaje se těla jeho, tázal se, kde by ho bolelo? Odpověděl mu vosel: "Kdežkoli se mne dotkneš, tu mne najvíce bolí."

 

Z toho se rozuměti má, že zlejm se věřiti nemá, ačkoli přívětivě se ukáží a pěkné řeči podadí, však proto jed pod srdcem mají a škoditi žádají.

Bajka o jednom velkém kozlu a třech malých - 2.5 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 2.75 (2 Hodnoceni)

řihází se často, že menší, nižší, větší a vyšší pomlouvají. Jakož tato fabule praví.

 

Tré kozlat vidělo starého kozla utíkati a báti se. I posmívali se jemu, že by strašlivý a bázlivý byl. K nimž starý kozel řekl: "O vy ničemní a nerozumní, kdybyšte věděli, proč já utíkám a proč se bojím, neposmívali byste se mně."

 

Takť se často přihází, že obecný, bláznový člověk moudřejšího v některé věci pomlouvá a jemu se posmívá, ježto, kdyby jí vyrozuměl, řekl by, že dobře udělal, a jeho by moudrost schválil.

Bajka o člověku a o lvu - 4.3 out of 5 based on 3 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.50 (3 Hodnoceni)

Slova se mají skutkem dokázati. O tom vypravuje tato fabule.

 

Člověk a lev hádali se spolu, kdo by z nich silnější byl, a pro takové hádání hledali dokázání. I vedl člověk lva nad jeden hrob, na kterejmž na tabuli namalováno bylo, kterak člověk lva přemáhá a zabíjí, a tu mu okázal, jaký by jeho úmysl byl. K tomu lev odpověděl: "To jest od člověka namalováno, ale kdybych já uměl malovati, namaloval bych, kterak lev člověka zamordoval. A přesto pod se mnou na plano, kdež obyčej jest se potkávati, tu já tobě právě toho dokáži." A když tam přišli, ukázal mu lev skutečně, že mnohem silnější jest než člověk. A tak zamordoval ho a řekl: "Malované vysvědčení není dostatečné k dokázání pravdy; teď znáš po skutku, že silnější jsem nežli ty."

 

Tato fabule oznamuje, že premované lži snadno od pravdy přemoženy bejvají.

Bajka o bleše a o velbloudu - 4.7 out of 5 based on 3 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.83 (3 Hodnoceni)

Někteří nevážní a ničemní, ježto za nic nestojí, a sami se velebí. Jakož v této fabuli Ezop o tom vypravuje.

 

Blecha vandrovala přes pole, vlezši do jednoho tlumoka, kterýž velbloud na sobě nesl, aby s ním šla, a kdež mínila, dovandrovala. I domnívala se, že by tím lepší býti měla, že by na takovém zvířeti jela. Když pak již byl večer, a na hospodu přijeli, sskočila blecha dolů s velblouda před nohy jeho a řekla: "Ssednu ale dolů, abych tě více neobtěžovala." I řekl velbloud k bleše: "Já děkují Bohu, že tebou kusa obtížen nejsem, ani také tím, žes odešla, nic mi lehčeji není."

 

Tu báseň ti pamatovati mají, kteříž větším a mocnějším ani k užitku ani ke škodě nejsou, avšak proto mnoho o sobě drží.

Člověk a divý muž - 5.0 out of 5 based on 1 review
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 5.00 (1 Hodnoceni)

Člověk jeden s divým mužem v přátelství všedše, spolu jídali. A když člověku zima bylo, ruce přičině k ustom, dejchal sobě na ně. Divý muž se ho otázal, pro kterou by příčínu to dělal? Odpověděl člověk: "Ruce sobě pro zimu ohřívám." Po malé chvílí potom, když jemu teplé jídlo přínesli, člověk, příčiniv je sobě k ustom, chladil, dajmaje na ně. I otázal se ho opět divý muž, pro kterou by příčínu to dělal? On řekl: "Jídlo sobě chladím." Přijav to k sobě divý muž řekl: "A já od této chvíle zbavuji se tvého přátelství, poněvadž z jedněch oust studenost i horkost vyvodíš."

 

Báseň znamená, že se máme varovati přátelství, u kohož jest vrtkavé mysli hnutí.

Ezopovy bajky

Go to top
JSN Boot template designed by JoomlaShine.com