Ezopovy bajky - 4.2 out of 5 based on 11 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.18 (11 Hodnoceni)
Bajka o dvou myších - 3.3 out of 5 based on 4 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 3.25 (4 Hodnoceni)

 

Mnohem jest lépe v chudobě bezpečně živu býti nežli v bohatství pro strach a starostí schnouti a vadnouti. Jakožto báseň tato oznamuje.

 

Myš domácí přes pole vandrovala, a žádána jsouci od polní myši, aby u ní hospodou byla, od ní jest přijata a znamenitě v její malé dupce ctěna, tak že žaludy a ječmenem nakrmena byla. Když pak zase se vracela, svou cestu dokonavši, k polní myši se navrátila a jí prosila, aby s ní šla a také, co by měli, jedla. Tak se stalo. I vešli spolu do jednoho pěkného domu, v kterémž byla špižérna aneb sklep, plný rozlíčných pokrmův. Ty ukázavši domácí myš, řekla: "Mnedle, jez tyto dobré pokrmy, pokudžť se líbí, neb já jích mám na každý den nazbyt dostí." A když již rozličnejch pokrmův požívaly, tehdy přiběhl během klíčník a u dveří se rumploval. Myši, lekše se, utíkaly, domácí do díry sobě známé, ale přespolní nebyla tu dír svědoma, tak nevěděla, kam běžeti, než po stěnách sem i tam se drala, a již po svém životu byla pustila. Když pak ten šafář ze sklepu vyšel a dvéře po sobě zamekl, řekla domácí myš k přespolní: "Proč se sama děsíš tvým běháním a utíkáním? Mnedle jezme a mějme dobrou vůli a přebírajme se v těch pokrmích, nebo neboj se, zde se nemáme oč staratí, než toliko buďme vesely." Odpověděla polní myš: "Schovaj sobě své pokrmy a buď s nimi vesela, neb ty nemáš žádné starosti ani péče, ani také úzkosti aniž tebe také co trápí títo každého dne zámutkové; já také dobře a střídmě na poli míti se budu, a vždycky vesela budu, žádné péče o nic míti nebudu, žádného zámutku báti se nebudu. Ale ty vždycky pečlivá budeš, a nikdá sebou bezpečna nebudeš, vždycky na tebe pasti nastrahovati a léceti budou, aby tě polapili. Kočky tě ustavičně proháněti budou, a pro jich pokrmy bez přestání obecně všichni tebe nenáviděti budou."

 

Tato báseň trestce ty lidi, kteříž se s vyššími stovaryšují, aby od nich něco dosíci mohli, čehož jim štěstí nikdá nepůjčilo, aniž se jim kdy to podařilo. Protož mají lidé takoví pokojný život vyvoliti a raději bezpečnější sebou v svém malém obydlí býti, nežli toho žádati, což by jejich přirození nepříslušelo, aneb což by jim obyčejného nebylo.

Bajka o voslu a lvu - 5.0 out of 5 based on 1 review
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 5.00 (1 Hodnoceni)

O svémyslném, bláznovém, posměšném člověku mudřec tuto báseň složil.

 

Někteří lidé potupují sebe vyšší, ježto z toho veliké zlé jim nastává. Jako tento vosel, potkav se se lvem, řekl k němu: "Pozdravuji tebe, bratře." Lev pak to snesl a nedal mu žádné odpovědi, ale potupil slova jeho a hlavou na ně kynul, pomysliv sám při sobě: "A já bych nechtěl tím marným a ničemným hovadem svejch zubův poškvrníti, aniž bych chtěl oust odevříti, abych se měl s ním vaditi. Neb kdybych se s ním oč zasadil, musil bych ho nebo mne plundrujícího, aneb po kusích roztrhaného, nechati a odjíti: protož lépeť jest bláznovému hovadu to přeslechnouti."

 

Tato báseň učí, aby lidé rozumnější něco na bláznových snášeti umělí, a blázny aby ochraňovali, kteříž někdy moudřejším něco bláznové přemluví.

Bajka o dvou psech - 5.0 out of 5 based on 2 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 5.00 (2 Hodnoceni)

Pokorná a pochlebná slova, anebo pěkné mluvení, často lidí přivozuje k veliké škodě. Protož, abychom pochlebníkův a lahodných řečí podávajících nepřijímali, ale jich se varovali, Ezop tuto báseň složil.

 

Jednoho času tísta, jsoucí březí a mající se položíti, pokorně lahodnejmi slovy psa prosila, aby jí popřál v peleši své místa. Pes, dav se namluviti, přál jí toho a hned jí z peleše postoupil a ji tam vpustil. Ona pak když tam dlouhý čas ležala, a již mladí že velicí bylí, prosil pes, aby se zase vystěhovala a peleš jemu vyprázdnila. Ale ona toho učiniti nechtěla. Nevelmi mnoho potom žádal pes opět, prose, aby mu to podlé té víry učinila, kterouž od něho poznala, a jemu z peleše varovala. K tomu tísta nadutě a hrdě odpověděla: "Proč mne neprávě a nespravedlivě několikrát trápíš? Cožpak chceš proti mně a proti všem mým býti? Pakli jsi silnější nežli my všickni, teda já tobě chci z peleše varovati."

 

Takť často dobří a přívětiví skrze lahodné a pochlebné mluvení statky své ztracují a o ně přicházejí.

Bajka o muži a o hadu - 3.8 out of 5 based on 12 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 3.75 (12 Hodnoceni)

Zlému kdo pomoc činí, vědětiť má, že dosti zle činí. Nebo za své dobré činy zlou odplatu od něho míti bude.

 

Pro velikou zimu a mrázy člověk jeden, lítostí hnut jsa, hada v domu svém choval a přes celou zimu jemu jísti dával. Když pak zima pominula a had již zase jako obžil a povokřál, všeckny věci jedem nakvašoval. A aby vždy milostí po sobě nepozůstavoval, a laskavě aby se nerozdělil, čemuž kde mohl, tomu uškodil.

 

Tuto rozprávku mají pamatovati, kteříž dobrovolně nevděčným lidem nápomocni bývají, kteříž by radši při rozdělování a rozvedení přátelství uškodili, než by za to, což dobrého přijali, něčím dobrým zase se odplatili.

Bajka o vlku a o řeřábu - 3.5 out of 5 based on 4 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 3.50 (4 Hodnoceni)

 

Kdož zlému dobře činí, řídko odplaty dobré od něho dochází. -Vlk pozřev kost, velikou muku měl, neb mu v chřtánu napříč vězela. Vysoce se zakazoval, že zaplatí a za to učiní, kdož by mu koli od toho zlého pomohl. I povolán jest k tomu řeřáb s dlouhým krkem, aby vlku pomoc učinil. Ten vstrčiv krk svůj v chřtán vlčí, vytáhl jemu kost ven a zdravého jej učínil: a jíž od zdravého vlka, aby mu připověděnou mzdu dal, žádal. A vlk takto pověděl: "O větší nevděčnosti od toho řeřába, ježto tak hluboko v mém chřtánu jako ta kost byl, a ještě žádá ode mne záplaty. Co jsem mu mohl lepšího udělati, než abych ho při životě zachoval? Ježto to mně k veliké potupě a lehkosti jest."

 

Tato báseň napomíná ty, kteříž zlým službu a pohodlé číní anebo nějaké dobrodiní ukazují.

Bajka o zloději a o slunci - 4.0 out of 5 based on 5 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.10 (5 Hodnoceni)

Což v člověku od přirození leží, toho se on velmi těžce zbaví. To tato rozprávka znamená.

 

Času jednoho sousedé měli velikou radost a potěšení s zlodějem na jeho svatbě, nadějíce se, že se jíž obrátí a zlodějství přestane. K nimžto přišed jeden muž moudrý a vida je v takové radostí, řekl jim: "Poslechněte, já vám chci radost vaši vyložiti. Jednoho času slunce chtělo se voženiti. To se zdálo všem zemím odporné, a všecken svět toho trpěti nemohl, tak že i najvyššímu bohu, Jupiterovi, láli a zlořečili. Proto se Jupiter velmi hněval, a tázal se na příčinu toho lání a zlořečení. A jeden řekl k němu.- 'Nemáme nyní než jediné slunce, to všecken svět zarmucuje přílíšnou horkostí, tak že všeckno přírození od ní nemocno bývá: co pak budoucího jest, když slunce jiných naplodí?'"

 

Báseň tato ukazuje, že se lidé pro množení zlých radovati nemají, neb oni sňatí a oddaní sobě podobné plodí. Zlí rádi zlé plodí. Po zlém plemenu rády zlé rodiny bejvají. Jeden zloděj mnoho jiných naplodí, a jeden lotr mnoho lotrův nadělá.

Bajka o psu a o ovci - 4.8 out of 5 based on 5 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.90 (5 Hodnoceni)

Pes před soudem vinil z půjčeného chleba ovci. Ovce jemu odpírala, řkoucí, že nikdá žádného chleba od něho nepříjímala. Pes odvolával se, že chce svědomím to prokázati. To aby postavíl, jemu jest puštěno. I přivedl vlka, kterýžto vyznával, pravě se věděti, že by chleba půjčíl pes ovci. Přitom také luňák přítomen býtí se pravil; a vcházeje luňák, řekl k ovci: "Kterak ty smíš toho zapíratí, pravěci, že jsi nepříjímala?" A tak ovce jest těmi křivejmi třmi svědky přemožena. A hned ortel jest vyřčen, aby ona chléb psu navrátila. I přinucena jest, že vlnu svou ne v čas vostřící dáti musila, aby tomu, kterémuž povinna nebyla, zaplatila.

 

Takť mnozí činí, na nevinné lsti vymejšlejíce, a svá předsevzetí falešnejmí svědky a pevně utarasovanejmi lžmi upevňujíce.

Bajka o psu a o kusu masa - 4.5 out of 5 based on 10 reviews
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnoceni 4.50 (10 Hodnoceni)

Kdož lakomě cizího a přílišně žádá, potracuje své. A čehož nalakomí, toho nepožívá. O tom Ezop mluví takto:

 

Pes nesa kus masa v tlamě, běžel skrze tekutou vodu. A vtom podobný kus masa v vodě zdáv se sobě že vidí, chtěl také i ten pochytiti. A tak odevřev ústa, upustil ten, kterýž měl, a voda jej hned zanesla, tak že on jistej kus za nejistej ztratil.

 

Protož lakomej, kterejž mnoho žádá, ten vždycky málo mívá.

Ezopovy bajky

Go to top