Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Husy a řeřábi na jedné louce spolu se pásli. Uhlédavše pak myslivce, řeřábi, lehcí jsouce, rychle preč odletěli; husy pak, pro obtížení svých těl když se tu obmeškaly, zlapány jsou.

Báseň vyznamenává, že při vybojování měst chudí snadno ucházejí, bohatí pak, zjímáni jsouce, v službu podrobeni bejvají.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Had se chtěl pomstíti lišce. "Snad jsi," řekl lísaje se k ní, "ani nikdy neslyšela, jak lahodné a chutné je maso ježčí: na mou víru, ochutnáš-li ho, řekneš, že je jako cukr. Jen na tobě záleží, chtěla-li bys ho dojíti neboť tamhle zrovna přichází ježek, jehož by sis mohla lapit. Vrhni se chutě na něho, nic se neboj jeho ostnů, neboť není růže bez trní" Had ještě ani nedokončil svou řeč, a liška už skočila na ježka s otevřenou tlamou, jako by jej chtěla zhltnout. A tu se ježek rychle skulil do klubíčka i vytvořil ze svého těla jakoby kouli, posázenou ostrými hroty. Liška však, spoléhajíc na to, že se jí dostane sladké pochoutky, kořist nepouštela. Ale čím pevněji svírala ježka, tím hlouběji se jí jeho ostny zarývaly do masa. A proto konečně, nemohouc již snésti bolest, zvolala: "Hněvám se na vás, bohové, že jste stvořili toto nebezpečné zvířecí pokolení! Anebo bych se spíše měla hněvat sama na sebe, že jsem uvěřila řečem toho proradného zeměplaza!"

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Krabí samička kárala své mládě, že chodí pozpátku. "Milá maminko," dostalo se jí v odpověď, "ukaž mi, jak se tedy chodí, a já se budu řídit podle tebe.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Zlej člověk, ačkolivěk zkažen bude, však mnoho lidí prvé zkazí. O tom jest taková báseň.

Poutník jeden meč našel na cestě. I vzeptal se ho: "Kdo tě ztratil?" Odpověděl meč: "Mne jediný ztratil, ale já jsem jich mnoho potratil." Jako by řekl: "Mnoho lidí jest mnou zmordováno, jestliže já pak ztracen jsem, tedať jsem toho zasloužil."

Vyznamenává, že zlí mohou zahlazeni býti, ale prvé mnoho jinejch musesí zahladiti.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

V zimě mravenec obilé, kteréhož sobě v létě nastrojil a nashromáždil, na slunci prosušoval. I přišla kobylka lačná k němu, proseci ho, aby jí pokrmu udělil a ji při životě zachoval. I řekl k ní mravenec: "Cos pak v létě dělala?" Odpověděla kobylka: "Nebyla jsem prázdna, ale i sem tam po polích skáčíc, zpívala jsem." I zasmáv se mravenec tomu schoval obilé své, řka: "Když jsi v létě zpívala, teda v zimě tancuj."

Tato báseň učí lenivé včas dělati, když by snad někdy při nedostatku byli, a když by žádného nebylo, kdo by jim spomohl, aby se měli k čemu utéci.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Tomu se posmívati nemáme, kdož sobě sám malou škodu činí, aby se s velikou škodou nad nepřítelem svým pomstíti mohl. Jakož tato fabule učí.

Muška sedala na čelo lysého člověka, a kolikrátžkoli po ní udeřil, hned uletěla a po malé chvíli zas přiletěla a zase ho štípala. A jakž on opět po ní rukou udeřil, hned odletěla, a vzhlédajíci, posmívala se mu, a nicméně ho než jako prvé štípala, tak dlouho, že ten lysý člověk, rozhněvav se, řekl: "Ty zlotrovaná moucho, proč se směješ a mně se posmíváš, že já se sám tepu pro tvé štípání? Kdyby[s] ty povážila, že já se sám s sebou lehoučce snesu, ale jedno každé udeření, kdybych tě trefil, bylo by tvá smrt. Mně se neposmívaj, neb desatero udeření, kterýmž se sám tepu, mně nikoli uškoditi nemůž, ale kdybych jediným tebe trefil, beze vší lítosti zabita by[s] byla."

Tato báseň napomíná žvavé lidí, kteříž se s každým vaditi a hrejzti chtějí a žádného nešanují.

Podrobnosti

Kategorie: Ezopovy bajky

Což komu od Boha dáno jest, toho má užívati.

Páv přišel k bohyni řečené Juno, jížto jest k službě dán, i toužil jí toho, že slavíček tak sladce zpívá a zpíváním svým lidem budoucí věci oznamuje, a on že věcí těch níc nezná a jim nerozumí, ale že pro jeho zlý a vřesklavej a netrefný hlas všíchni se mu posmívají. Juno lahodnejmi a pochlebnejmi slovy jej těšila, řkouci k němu.- "Obličej tvůj a tvá podoba jest vzácnější nežli hlas a zpívání slavíčkovo. Ty máš barvu a krásu smaragdovou, žádný pták se tobě nemůž vrovnati při kráse a pěknosti peří tvého. Vocas tvůj jest províjený, hrdlo tvé zdaleka se svítí. A co bych mnoho mluvila, sama krása jsi." Proti tomu řekl zase páv: "Ale slavíček převyšuje mne hlasem." I řekla k němu Juno: "To jest zřízením božím tak způsobeno, aby rozliční darové mezi vámi rozestříni byli. Tobě jest dána krása rozličnejch barev i prostřední velikosti, vorlovi pak moc, slavíček oznamuje hlasem svejm věci budoucí, krkavec svejm krkáním, holubi stonáním, řeřáb křikem vdycky čas oznamují a pozdě se v olivových stromích kladou. Kos jest peřím černým obdařen, vlastovice ráno se veselí, netopýř odřený s večera létá, kohout v noci hodiny ohlašuje, a každej má dostatek v stavu a v obdaření svém."

Fabule anebo báseň tato lakomcům se praví, kteřížto nikdá na tom dosti nemají, čímž je Bůh obdařiti ráčil.